Vybírejte si auta srdcem

Mnohokrát jsem někomu radila s výběrem auta. Někdy lidem, které znám dobře, někdy třeba vám čtenářkám jen na základě obecného zadání. Těžko říci, co je těžší. Dodnes si pamatuju frustraci jednoho svého bývalého kolegy, který radil švagrovi při výběru nového malého auta. Kolega mu poctivě vytipoval hned několik aut. Aut, která považoval za nejlepší ve třídě, aut, která by si i on dokázal představit ve své garáži. Byl to řekněme Opel Corsa, Mazda 2 a Ford Fiesta. A co myslíte, jak to dopadlo? Švagr si koupil Peugeot 206. Nadšeně jej kolegovi přijel ukázat, pěl ódy na to, jak je to krásný a skvělý auto, jak ho má v plný výbavě a za super cenu. Kolega málem omdlel, Peugeot 206 považoval za nepříliš povedený model, nelíbil se mu, nedoporučil by ho. Ano, my novináři často nedokážeme pochopit, proč si lidi kupují (podle nás) špatná auta…

Když jsem se před časem začala věnovat vybírání aut pro různé typy osobností v sérii článků „Objevte svůj (auto)styl“ napadlo mě, že člověk radí sice s nejlepším vědomím a svědomím, ale často se nedokáže oprostit od svého osobního stylu a vkusu. Už jen to, že jeden potřebuje ke správnému rozhodnutí tabulku všech modelů na trhu a hloubkovou analýzu jejich vlastností, porovnání spotřeby, velikostí kufrů atd., a druhý se prostě do nějakého modelu zamiluje a nic neřeší. A pokud jejich auta neumřou na množství závad, tak budou oba šťastný až do smrti. :-)) Ten první by se totiž nedokázal tak nadchnout a udělat zásadní rozhodnutí tak „lehkovážně“ a bez hloubkové analýzy. Toho druhého by zase nikdo nedonutil k tomu, aby se tabulkami zaobíral, natož aby si je tvořil.

Téma spolehlivosti a kvality je to hlavní, v čem vám mohou motorističtí novináři skutečně objektivně poradit. V ostatních oblastech je ale zásadní položit si otázku, „co je objektivní“? Je spotřeba 7 l/100 km moc, nebo málo? Nic ve skutečnosti není úplně objektivní, všechno vnímáme zamlžené či naopak ozářené našimi vlastními postoji a názory.  A proto si v jednom testu můžete přečíst: „Na to, jak má auto XY skvělé jízdní vlastnosti, je neuvěřitelně pohodlné“ a v druhém se o autě XY dozvíte: „Jízda po nerovné silnici v tomto autě není komfortní“. Takže vytřese z vás to auto duši, nebo ne? :-D Vytřese duši, která touží po komfortní jízdě, potěší duši, jejíž vášní je řízení… A je úplně šumafuk, zda je to auto obecně bráno za nejlepší ve třídě či nikoli.

Snažím se si tuto situaci jednoduše uvědomit pomocí nějakého příměru. Například když si představím sebe a výběr notebooku. Z mého pohledu je dnes většina notebooků na moje pisálkovské potřeby dostatečně výkonných. I když mě práce na počítači baví a myslím si, že jsem docela šikovný uživatel, stejně mraky věcí nejsem schopná využít. A tak se stejně rozhodnu podle sympatií ke značce, podle zkušeností z minulosti nebo podle designu. Samozřejmě se s ajťákem poradím, někdy se mi trefí do vkusu, ale když mi doporučí úžasný, výkonný, spolehlivý business notebook, který bude vypadat jak krabice od bot (třeba od žabek :-)), tak si stejně vyberu podle svého. A cítím, že je to tak dobře. Někdo se mi však trefí do vkusu a vybere hned několik modelů přesně s ohledem na moje priority a já nevím, který dřív chtít, a to je pak opravdu úžasné.

Já se vždy snažila vcítit do člověka, který mě žádá o radu. Pochopit, co je pro něho u auta důležité. To, že mě hodně záleží například na jízdních vlastnostech a výkonu, neznamená, že je to priorita pro každého. Samozřejmě, dobré jízdní vlastnosti jsou i prvkem bezpečnosti, ale asi bych musela hodně pátrat v paměti, abych našla model, který bych považovala pro běžnou jízdu z hlediska jízdních vlastností až nebezpečně záludný. Pro někoho je nejdůležitější hezky zpracovaný interiér s kvalitními materiály a vkusným ambientním osvětlením, někomu zpříjemní cesty propracovaný multimediální systém, pro někoho je nejdůležitější kolik lidí a věcí se do auta vejde, pro dalšího zas vzhled a charakter auta. Nic z toho neodsuzuju, každý máme jiné priority, každý máme jinou práci, každý máme jiné koníčky, každý jsme jiná osobnost. Co je dobře pro jednoho, nemusí být dobře pro druhého. Někdy chceme pro druhé to nejlepší a myslíme si, že to, co je dobré pro nás, udělá šťastnými i ty druhé. A ono to nefunguje. Proč asi? Odpověď je o dva řádky výše.

Právě začínám pracovat i na novém formátu recenzí zde na blogu. V nových recenzích bude méně obecných popisů vlastností a srovnávání s konkurenty a více informací o zacílení na jednotlivé typy zákazníků a zákaznic, tak abyste skutečně hned věděly, zda je tohle auta pro vás. Tak snad se vám budou nové testy líbit.

I auta mají duši a záleží jen na tom, zda je nebo není blízká té vaší. Vybírejte auta srdcem! :-)