Reportáž: Na den do továrny v Nošovicích Hyundai Motor Manufacturing Czech

A také nasnídat, naobědvat či navečeřet. Pro nás „vegoše“, tedy ty, co nejedí nic, co má maminku, jak hezky poznamenala jedna z účastnic zájezdu, je výběr trochu omezený, ale i já si něco dobrého našla. Rozhodovala jsem se mezi ovesnou kaší a karotkovou polévkou s kokosovým mlékem a chilli. Vyhrála ovesná kaše, polévka přišla na řadu až cestou zpět. Jinak menu obsahuje hlavně typickou českou kuchyni plus nějaké těstoviny a tapas. Každopádně všichni si pochutnali. Zaujaly jsme strategické místo ve vagonu poblíž bistra. 😉 Za sebe musím říct, že určitý „oldschool styl“ českých drah tu na člověka dýchne, Pendolino není Airbus A380 (naštěstí ani Boeing 737 MAX). 😂 Ale když už takový zapřísáhlý příznivce automobilové a letecké dopravy (já) tento způsob cestování nakonec chválí, tak to je co říct. 😉

Po příjezdu do nošovické továrny nás čeká prezentace. Nacházíte-li se v areálu samotném, nemáte šanci dohlédnout  kde začíná a kde končí. Aby také ne. Pracuje tu přes 3000 zaměstnanců, loni tu vyrobili více než 350 tisíc aut (výroba jednoho auta trvá 21 hodin) a rozloha výrobního závodu je více než 200 hektarů. Výroba zde byla zahájena v roce 2008 a ještě předtím, než se v roce 2007 začalo stavět, bylo přesazeno 1100 stromů a keřů. 82 % zaměstnanců jsou muži, 18 % pak ženy. 98 % z nich jsou Češi a pouhá 2 % tak tvoří lidé ze sousedních států, Ukrajiny či jiných zemí.

Zaměstnanci závodu v Nošovicích mají v kantýnách (je jich tu hned několik a jsou v jednotlivých provozech, viz mapka výše) na výběr z několika českých jídel nebo korejského menu. Korejské menu je prý velmi oblíbené a stále oblíbenější, lidé oceňují, že se po něm cítí plní energie, a nikoli zralí na gauč jako po českém jídle. A navíc za jídlo tu zaměstnanci platí asi jen 20 nebo 25 Kč. My začínáme naši směnu právě v jedné z kantýn, dostáváme korejské menu a já musím říct, že je to vážně dobrota. V kuchyni tu totiž vaří Korejci a do kantýn se zaváží suroviny přímo z Koreje, takže vše je autentické. Snad nejlepší kimchi, co jsem kdy jedla, a to jsem jich už ochutnala opravdu hodně. Mimochodem, víte že kimchi bylo původně bílé? Paprika jako koření se totiž do Korey dostala až v 17. století z Ameriky. Fermentovaná zelenina je navíc velmi zdravá. Dále máme polévku, nakládané arašídy s lotosem, zeleninovou placku, která je trochu podobná našemu bramboráku, rýži, ovoce a masožravci pak ještě směs s kousky masa v těstíčku a omáčce. 😋

První zastávka lisovna. Sem z dodavatelského závodu Hysco, který taktéž sídlí v areálu, vozí ocel. Jsou to takové role, které vypadají jak obří roličky toaletního papíru. 😜 Z těch se tu lisují jednotlivé karosářské díly, které se následně ukládají pro další výrobní procesy. Vše je „just in time“. Jak dodávky od dodavatelů, tak návaznost jednotlivých výrobních procesů. Karosářské díly tu nezůstanou déle než 20 hodin a už putují na další linky. Zde je drtivá většina procesů automatizována, pracují zde hlavně roboti.

Hotové karoserie míří do lakovny. Zde jsou nanášeny antikorozní vrstvy, několik vrstev barevných laků a vrchní bezbarvé ochranné laky. Lidská práce je zde důležitá hlavně v kontrolních procesech a mechanismech, kde se hlídá, aby bylo lakování bezchybné, lak nesmí být nikde steklý nebo nesmí mít „celulitidu“. 😁 To musí být dnes s těmi vodou ředitelnými laky opravdu oříšek a jak  si na mnoha testovacích autech napříč značkami všímám, ne vždy se pomerančovou kůži daří eliminovat. V celém výrobním závodě je úžasně čisto, až sterilní prostředí pak musí panovat v lakovně. Jeden jediný chloupek, vlásek či smítko totiž může nadělat velkou paseku.

A jde se do práce. 💪 Jsme v hale finální montáže na lince, kde se kompletují boční dveře. Já začínám šroubováním. Předních i zadních dveří, do každých tři velké šrouby. Do ruky dostávám akuvrtačku, ujímá se mě jedna z žen, která zde pracuje, a trpělivě mi ukazuje jak na to. Opravdu to není stejné, jako když si koupíte skříňku v IKEA, od souseda půjčíte „akučku“ a jednoho dlouhého zimní večera se sklenkou vínka skříňku smontujete. Tady je na vše určený čas a prostor, dveře po lince jedou jedny za druhými, není čas ztrácet čas a přitom musíte být precizní. Do předních dveří jdou šroubky dobře, je na ně dobře vidět a šroubují se rovně. To k těm zadním se člověk musí ohnout, najít správný úhel, občas je nutné trochu pohnout s výplní dveří, aby šel šroubek tam, kam má. Nakonec mě to tak chytlo, že mě nemohli od toho pásu odtrhnout. 😁 Každopádně už samotná práce s těžkou profi akuvrtačkou, stání a ohýbání se… Myslím, že po celé směně by mi upadly ruce. 🙈

Další prácička pro mě. 💪 Lepení znaků a označení modelů. Jsou na to takové speciální šablony. Šablona je magnetická, dá se na víko kufru, do jejího rohu se umístí štítek, srovnat, přitlačit, sundat nosič štítku, šablonu a jde se dál. Na jedno víko se musí přidělat logo, nápis Hyundai a označení modelu. Linka stále a neúprosně jede, takže ačkoli by se to mohlo zdát snadné, ani tady to není žádná zívačka. Navíc je nutné nápisy pořádně přitlačit tak, aby se správně chytlo lepidlo, a to vyžaduje docela sílu. Jinak lidé se na jednotlivých pásech a postech střídají, na většině se potkávají ženy i muži, jsou však i práce, kde je třeba mužská síla, takže tam ženy nenajdete. A tam jsme si tak nic logicky nezkoušely ani my. To by to dopadlo. 😁

Poslední „procedura“, která hotové auto čeká, je testovací jízda na polygonu. Testovací okruh je součástí areálu výrobního závodu a je rozlehlejší než leckterá výcviková střediska školení řidičů nebo malé závodní tratě. Zkouší se zde jízda po nerovném povrchu, z kopce a do kopce, do zatáčky a ze zatáčky, brzdění ze 120 km/h, kdy je levá polovina auta na asfaltu a pravá na kluzné ploše, kdy se testuje stabilita a funkčnost ABS a ESP. Nic nesmí vrzat, nic nesmí zadrhávat. Na závěr auto najede na skleněnou plochu a kontroluje se podvozek, zda se někde něco neuvolnilo (šroubek) nebo něco neuniká (kapalina). S natočenými 3,3 km na tachometru (i30N se testuje 2x, takže 6,6 km) je auto připravené na předání zákazníkovi. Práci testovacího jezdce jsme si vyzkoušet nemohly, ale i jízda na místě spolujezdce byl opět výborný zážitek. 👌

A musím říct, že tu všichni vypadají vážně spokojeně. Panuje tu dobrá nálada a pohoda. Na zdraví se tu dbá nejen v podobě bezpečnosti práce, což jsme ve výrobě zažily na vlastní kůži, ale i formou lékařské a fyzioterapeutické péče. V loňském roce Hyundai otevřel centrum zdraví, které slouží všem zaměstnancům. Je zde fitness centrum, kam je možno jít si zacvičit, sám nebo s trenérkou (vše je zdarma!), nabízejí tu hydromasážní terapie, elektroterapie, lymfodrenáže a mnohé další. Dělají tu preventivní zdravotní prohlídky a léčí tu disbalance pohybového aparátu. Jakýkoli problém je možné zde konzultovat a řešit prakticky do druhého dne. I my měly po šichtě možnost poznat a vyzkoušet Centrum zdraví. Já jsem byla ráda, že jsem mohla s paní doktorkou zkonzultovat správné držení těla a hlavně zdravé sezení u počítače a dostala jsem cenné rady a tipy. Tak se teď snažím mít krk, hrudník a pánev v jedné ose. 🔝 Docela mi to dává zabrat, ale za to uvolnění trapézů a krční páteře to rozhodně stojí.