Jak úspěšně zvládnout (a přežít) STK?

Co, kdy, proč a jak?

Povinnost jednou za dva až čtyři roky vytáhne z vaší peněženky podobný obnos jako jeden pár nových bot, ale vyplatí se nic nezanedbat!

STK neboli státní technická kontrola se provádí spolu s měřením emisí. Obojí je ze zákona povinné absolvovat poprvé se čtyři roky starým autem, pak už každé dva roky. Že se ten čas blíží, vyčtete ze známek na zadní značce nebo z velkého techničáku. Samotný úkon trvá asi hodinu, čekání se můžete vyhnout objednáním. Na stanici technické kontroly obvykle nemusíte jezdit daleko, je jich totiž po celé naší republice celkem dost. Koneckonců můžete se sami přesvědčit například na webu seznam-stk.cz. Absolvovat STK a měření emisí v řádném termínu se určitě vyplatí. Nejen kvůli hrozící pokutě pět až deset tisíc korun při silniční kontrole a možnému zákazu řízení, ale i proto, že když se připletete do nějaké kolize, ať už jako viník či jako poškozený, pojišťovna nemusí hradit vzniklé škody. Ty mohou šplhat do desítek až stovek tisíc korun…

Papíry to začíná

Prvním krokem je příprava dokladů, co budete potřebovat?

Malý technický průkaz a zelenou kartu pravděpodobně máte v kabelce nebo v odkládací schránce před spolujezdcem (to by se nemělo, ale známe to…). Připravit si musíte ještě velký technický průkaz a kartu měření emisí (tu jen v případě, že vaše auto už nějakou STK a měření emisí absolvovalo).

V dobré kondici či zralé na doktora?

Abychom vše zvládli na poprvé a nečekal nás reparát, musíme mít auto technicky v pořádku.

Rozmyslete, jak máte auto staré, jak je to dlouho, co bylo v servisu, sáhněte si do svědomí, případně se poraďte s vaší drahou polovičkou. Pak se buď rozhodnete stavu svého vozu věřit, nebo vytočíte číslo do servisu a objednáte se na kontrolu. Příprava auta na STK je pro servisy běžná rutina, a pokud si nejste jisté, že je vše ok, určitě se návštěva servisu vyplatí. Nejen, že dobrý technický stav auta je základním předpokladem bezpečné jízdy, ale pokud STK neprojdete, peníze, které jste chtěli „ušetřit“ za přípravu utratíte za možnost druhého pokusu o úspěšné zvládnutí technické kontroly a ani placení na pokladně servisu se logicky ve finále nevyhnete.

Světla svítí, stěrače stírají

Montérky oblékat nemusíte, přesto chcete-li, můžete učinit emancipaci zadost a leccos zkontrolovat samy.

Mezi nejčastější zjištěné závady patří sjetý vzorek pneumatik nebo použití pneumatik jiného rozměru než toho, jež je zapsán v technickém průkazu, chybějící povinná výbava a závady na osvětlení. Právě tyto věci můžete snadno zkontrolovat a případné nedostatky odstranit i sama. Vzorek pneumatik musí být vyšší než 1,6 milimetru (a to už je hodně málo a zjišťovat to na silnici za hustého deště je hooodně pozdě). Sjeté pneumatiky doporučuji jednoznačně, i pro vlastní bezpečnost, nechat vyměnit. Rozměr pneumatiky by měl odpovídat technickému průkazu. Máte-li na léto na autě větší kola, může pomoci klasický trik, kdy vyrazíte na STK se zimními pneumatikami. A co povinná výbava? Mezi věci, které byste s sebou měli vozit, patří elektrické pojistky (takové ty barevné plastíky s kovovými nožičkami). Vyhláška mluví o jedné od každého v autě použitého typu, ale pokud v autě jednoduše pár pestrobarevných pojistek najdete, považujte to za splněné. Dále žárovky, opět jedna od každého druhu použitého pro vnější osvětlení (volte podobný přístup jako u pojistek). Hever, klíč na kola, rezervní kolo anebo lepicí sada a kompresor. Věřím, že vše v autě máte a pod podlahou kufru (nejčastější umístění veškerého zmiňovaného vybavení) najdete. Dále tu máme výstražný trojúhelník a v neposlední řadě autolékárničku. Ta nejen, že by měla být v autě přítomna, ale nesmí být „prošlá“ a musí obsahovat všechny předepsané zdravotnické potřeby. Více si můžete přečíst v odkazu http://echo24.cz/a/iCE4c/autolekarnicky-uz-se-zase-meni-kseft-ktery-zivot-nezachrani

Závěrem pak zkontrolujte, zda svítí všechna světla, včetně blinkrů, brzdových světel a tak dále. Všechno se, jak již zaznělo ve filmu Vrchní, prchni!, hlásit nemusí, ale tahle kontrola se bude určitě ve dvou dělat lépe.

Svépomocí či za příplatek

Na stanici osobně jet nemusíte, ale musíte si připravit nějakou tu stovku navíc.

Mnoho servisů, značkových i neznačkových, nabízí nejen technickou přípravu auta, ale také zajištění samotné povinné kontroly. Pak stačí jen auto odvézt do servisu, přijímacímu technikovi odevzdat klíče od auta a doklady, o kterých byla řeč již výše, a podepsat plnou moc pro zastupování. Tu pro vás obvykle připraví. Cena za tuto službu se pohybuje okolo 300 až 500 korun.

Vítr v peněžence?

Ani moc ne, zadarmo to však také není.

STK a měření emisí dohromady obvykle vyjde na nějakých 1000 až 1500 korun. Záleží hlavně na místě, kde kontrolu podstoupíte. Ve větších městech je obvykle dražší. Více pak stojí měření emisí aut s naftovým motorem nebo aut, která jezdí na plyn.

Známka je nově jen jedna

Dnes se už vylepuje jen červená, tu potřebujeme a tedy chceme.

Pokud se vše podaří, dostanete protokol o měření emisí a následně červenou známku na zadní registrační značku, která do světa hlásá, že je vaše auto celkově technicky v pořádku. Zelená známka, která značila, že vaše auto prošlo u měření emisí (měření složení a úrovně škodlivosti plynů, jež vychází z výfuku) se už nevylepuje. Zjistilo se, že je zbytečná, protože bez úspěšně absolvovaného měření emisí nemůže auto projít technickou kontrolou, tj. dostat známku červenou. :-)
Na STK vám také do velkého technického průkazu vyznačí záznam o absolvování technické kontroly a taktéž dostanete protokol o zkoušce. Zde je vyznačeno, zda auto prošlo bez závad nebo má nějaké drobné závady, které neznamenají, že by bylo na silnici nebezpečné, ale mohou být vodítkem pro vás, jako majitelku, co si nechat opravit při příští návštěvě servisu.

Taktika je základ

Závěrem vážně nevážně…

„Paninko, vzadu vám blinkr nebliká!“ Technici na STK mohou být někdy pro naši nervovou soustavu zátěž. Auto už máte na „technickou“ připravené, jak ale psychicky připravit sama sebe?

Při jednání s technikem na STK můžeš zvolit několik taktik:

1. „Vše mám v pořádku, mám tě na háku.“

Udržovat odstup a tvářit se jako správkyně daně. Emancipace je sice skvělá věc, ale někdy potřebujeme, aby muži přimhouřili oko. Je to tedy celkem riskantní taktika, která může znamenat, že si přiděláš práci.

2. „To je auto a to je volant, víc nevím.“

Úplný opak. Úsměv nalevo i napravo a hlavně neříkat nic chytrého. Spoléhat na to, že tím vyvoláš v mužích přirozený pud ochranáře slabšího pohlaví, který přece nepřipustí, aby to bezbranné a bezelstné stvoření, co stojí proti němu, mělo nějaké zbytečné problémy.

3. „Takový sympaťák, a přitom takový puntíčkář? Ale no tak!“

Trochu propracovanější taktika číslo 2. S technikem můžeš i lehce zaflirtovat, samozřejmě to chce zhodnotit, zda to není nějaký pruďas nebo naopak „šikula“, co přimhouří oko jedině výměnou za telefonní číslo. Pozor, aby ses tak nedostala do slepé uličky. I když se může i stát, že mu to číslo budeš chtít dát sama, na STK nepracují jen technici ve věku našich tatínků.

4. „A nedalo by se…? Nechci to zadarmo!“

Korupce v malém i velkém v Česku kvete. Založit „stovečku“ či dvě do velkého techničáku můžeš zkusit, ale je to psychologická hra založená na správném odhadu „protivníka“. Buď si peníze vezme a zajistí hladký průběh kontroly, nebo se může urazit. Ano, i poctivci žijí mezi námi. Pokud rovnou nepřijíždíš na STK, kde máš známé nebo kde tvoji známí mají známé, je to risk. A navíc se to nedělá.

Osobně se mi osvědčila kombinace taktiky dvě a tři, v závislosti na situaci. A to upřímně nejen na STK, ale třeba i při silniční kontrole. Přeju hodně štěstí a těším se na vaše případné postřehy a komentáře.