Adaptivní tempomat (sériově od Comfortline) je skvělý i v hustém městském provozu nebo v úsecích měření rychlosti.
Adaptivní tempomat (sériově od Comfortline) je skvělý i v hustém městském provozu nebo v úsecích měření rychlosti.
Automobilky se snaží transformovat naše myšlení o autech a jejich pohonech. Už nemáme chtít „lejt“ do aut benzin nebo naftu, ale máme energii pro svoje ježdění čerpat ze zásuvky. Nevím, jestli celkově vejce nepředběhlo slepici, ale i tak stojí rozhodně za to podívat se zblízka na jednu zásadní elektro-novinku Hyundai Ioniq. Měla jsem možnost osobního setkání, první dva kousky už jsou v ČR. Svoje dojmy se vám pokusím zprostředkovat v následujících řádcích.
Nedávno jsem jela pro Praze taxíkem. Jaké bylo moje překvapení, když přijel pán v Nissanu Leaf. Elektromobil si hrozně pochvaloval, dokonce bych řekla, že byl pro tuhle technologii hodně zapálený. Chlubil se dobrým dojezdem, vyprávěl o tom, jak krásně funguje rychlonabíjení, na nějakých 80 % kapacity baterky má prý dobito za 20 minut, navíc dobíjecí stanice i u nás rostou jak houby po dešti. Elektromobil jako taxikářské auto mi přijde naprosto dokonalý, chápu, rozumím, umím si to představit. Jenže se zdá, že elektromobily budeme mít postupem času v garáži i my, co milujeme vůni benzinu. To si zatím představit nedovedu, ale snažím se mít jak se říká „otevřenou mysl“. A tak jsem se jednoho listopadového dne vydala seznámit se zásadní novinkou tohoto segmentu, Hyundaiem Ioniq.
Hyundai Ioniq se bude vyrábět jako hybrid, elektromobil a plug-in hybrid, takovou škálu ekologických pohonů v jedné modelové řadě nikdo jiný nenabízí. Jen na vysvětlenou, hybrid má klasický benzinový motor a elektromotor (1.6 GDI o výkonu 105 koní a elektromotor o výkonu 44 koní). Ty vzájemně spolupracují a baterky se dobíjejí rekuperací a od spalovacího motoru. Plug-in hybrid (1.6 GDI/105 koní a elektromotor o výkonu 61 koní) je něco podobného, ale baterky navíc můžete dobíjet i ze zásuvky. Elektromobil (120 koní) je energeticky závislý jen na zásuvce. Ionig by šlo velikostně zařadit do nižší střední třídy (patří sem například VW Golf), tedy mezi takové autokabelky na běžné „nošení“. :-)
Jeli jste někdy například s Toyotou Prius, s obecně asi nejznámějším hybridem? Žádné speciální zacházení tahle auta od řidiče nepotřebují. Vše si díky vlastní inteligenci pracuje, jak je potřeba, bez vašeho zásahu. Spotřeba samozřejmě i tady záleží na tom, jak moc šlapete na plyn (u hybridu výrobce udává 3,4 l/100 km). Elektromobil od hybridu poznáte podle masky, elektromobil ji má „plnou“, hybrid má mezi světly klasickou mřížku. Ani jízda s elektromobilem se v základu neliší od jízdy s klasickým autem. Jen na benzinku můžete jet maximálně tak na kafe. Pozitivní zprávou je deklarovaný dojezd 280 kilometrů. To už není špatné, s mým Subaru WRX STi občas na jednu nádrž neujedu více. :-D
Místo voliče rychlostí automatu jsou u elektrické verze tlačítka (značení je klasické) a „pádla“ pod volantem neslouží k manuálnímu řazení, ale k nastavování stupně rekuperace. To pocítíte jako sílu brzdění motorem, čím větší stupeň rekuperace si nastavíte, tím více auto po sundání nohy z plynového pedálu zpomaluje. Pro efektivní využití elektromobilu by se s tím člověk měl naučit dobře pracovat.
Nyní se začne prodávat hybridní a elektrický Ioniq, verze Plug-in přijde příští rok. Základní cena hybridního provedení je 699 990 Kč, elektrickou verzi koupíte od 859 990 Kč. Pro představu, hybrid je o 45 000 Kč levnější než Toyota Prius, elektrická verze se dá srovnat s Nissanem Leaf, který je ve srovnatelné verzi o nějakou tu tisícovku levnější, ovšem Ioniq nabídne lepší parametry. Delší dojezd a výkonnější motor.
Avantgardní typy jásají, líbit se může i extravagantním, jednoduše je to něco extra.
