Citroën Czech rally girls – Bára Holická a Veronika Římalová

Na Veroniku Římalovou jsem dostala kontakt úplnou náhodou. Byla jsem „na nehtech“ a řeč se točila okolo holek s netypickými koníčky. Veronika chodí do stejného studia ke kadeřnici, a tak jsme se seznámily, lépe řečeno byly jsme seznámeny. Dříve pomáhala v rallycrossovém a autocrossovém týmu, se kterým objela celé mistrovství Evropy. Letos bude na tratích českých rallye navigovat Báru Holickou. Ta už má s rallye závoděním tříleté zkušenosti. Závodění v ryze dámské posádce v profesionálním týmu Citroën však pro ni bude novou výzvou. Jejich vyprávění jsem si samozřejmě nemohla nechat pro sebe!

VPV: Co nebo kdo vás poprvé přivedl do prostřední automobilových závodů?

VŘ: Táta. Když jsem byla malá, tak jezdil závody zručnosti, takové sranda rallye. Jeden rok se mi ho podařilo „ukecat“ a jela jsem závod s ním. Bylo to sice naprosto amatérské, ale i tak mě to chytlo natolik, že bylo rozhodnuto, že se kolem aut chci a budu motat.

BH: Já měla zájem o auta jako taková asi od dětství. Jednu chvíli jsem i doma bojovala, že se chci jít učit na automechanika. To mi bylo jasně zakázáno. V naší rodině sice nikdo takový nebyl, měli jsme rodinnou Felicii, žádného sporťáka, táta ani jiný chlap v rodině se tomu taky nijak zvlášť nevěnovali, tak nevím, odkud moje záliba vzešla. Kluci okolo mě sice občas přivezli nějakou káru, ale to spíš na parádu a řev po ulicích. Ještě než mi bylo 18, jsem tátu nutila, aby mě naučil řídit, ten mi vždy vysvětlil, že na řízení mám ještě času dost. Tak mi nezbylo, než se učit u kluků na chalupě se starou škodovkou 120..:-)
Bavila mě i samotná technika, trávila jsem víc času s klukama a dodnes mě to stále zajímá a jsem ráda, že při údržbě a opravách našeho současného auta můžu být, pomáhat a učit se.
A přímo do prostředí automobilových závodů jsem se dostala až před třemi lety, kdy jsem se na pracovní schůzce seznámila s promotérem Citroën Racing v ČR a ten shodou okolností organizoval soutěž Czech Women Talent, kdy vítězka měla absolvovat v opravdovém závoďáku Citroën DS3 R1B národní mistrovství ČR. Do soutěže jsem se přihlásila a načichla závodní atmosférou. Závod jsem sice nevyhrála, ale se základními znalostmi co a jak jsem se nevzdala a šla si za svým cílem – závodit. Poznala jsem teď již svého dvorního mechanika Pavla, který byl velkým a aktivním fanouškem závodů rallye. Zjišťovali jsme, co a jak se dělá, co je potřeba a hlavně, co to stojí… A tak jsme první sezonu jeli s pronajatým autem a rok nato jsem se upsala bance a koupila již zmiňovaný vůz, Citroën DS3 R1B a s ním se chystám spolu s Veronikou do druhé sezony.

VPV: Jak jste se daly dohromady?

BH: Verču znám již nějaký čas, vím, že se pohybovala okolo aut, i když v jiné disciplíně, ale co má člověk pod nosem, tak toho si nevšimne. :-) Až náš společný kamarád, aktivní spolujezdec, který občas zaskočil i na sedadle vedle mě, mi na Verču ukázal a řekl „proč jí nezkusíš“? :-) Pro letošní sezonu jsem totiž chtěla znovu obnovit původní projekt dámské posádky a hledala jsem holčinu, se kterou bych si sedla především jako člověk a zároveň aby byla tak trochu „postižená“ jako já. Nejsme nijak velký tým, naše auto je „malé“ a nemám cíl se stát mistrem světa. Závody mě baví, dávám do toho, včetně peněz, co můžu, a chci si je užít. Vítězství pro mě je si závod užít, něco se naučit a dojet na cílovou rampu, i když třeba jako poslední..:-) A to je důležité, abychom to obě měly stejně nastavené…

VŘ: Pravdu máš, za všechno může Lukáš Říha. :-) Tak dlouho do nás vrtal, až jsme se s Baru sešly na kafe, slovo dalo slovo a bylo jasné, že by nám to mohlo „klapat“.

VPV: Pojedete ve značkovém poháru Citroën RacingTrophy, budete mít jeho zázemí a podporu, že?

VŘ a BH: Ano, jedeme s Citroënem a značkový pohár Citroën RacingTrophy poskytuje „svým“ závodníkům mediální podporu, zázemí a catering přímo na závodech. Máme týmové oblečení a tím prezentujeme značku Citroën. Auto jsme si ale musely koupit. :-)

VPV: Jak těžké bude sehrát se jako tým? Nebo už sehrané jste?

VŘ: Aktivně na tom pracujeme. Vzhledem k tomu, že pro rallye jsem „tabula rasa“, nemám zatím moc špatných návyků, tak si mě Bára může „vychovat“ k obrazu svému. Chce to trénovat, ale myslím, že to půjde. Hodně se těším na rally školu, tam si myslím mě taky „vyškolí“ dost a dost.

BH: První naše ostré testování bude na závodě v Žíželicích, který jedeme jako testování před ostrým závodem v mistrovství. Každý víkend teď trávíme spolu v autě, píšeme rozpis a Verča se učí číst. Jelikož jí to baví a dává do toho maximum, tak jí to i jde, a myslím, že do prvního závodu budeme sehrané na 100 %. Do toho nám hodně pomáhají i kluci okolo nás, takže zatím je to super. :-)

VPV: Auto je nachystané, závodní trénink probíhá, jak se dále připravujete? Určitě musíte pracovat i na své životosprávě a kondici, nemám pravdu?

VŘ: Snažíme se, fitko není cizí ani jedné z nás. Chodím na osobní tréninky k mému kamarádovi, ten mi dává hodně zabrat. Určitě mě čeká i nějaká úprava stravy a boty na běhání vyvětrám častěji než normálně, ale hodně času musíme teď věnovat společnému sehrávání se. Za chvíli to začne, takže priorita je trénovat hlavně na „akci“. :-)

BH: Jelikož já jsem od podzimu snad neustále nemocná, tak se do posilovny nebo na běhání dostanu minimálně, což není úplně dobře a hodně mě to štve. Pro nás je velmi důležitá kondička, i když se to nezdá, vlastně jen točíme volantem, tak závody jsou neuvěřitelně fyzicky náročné a příprava je občas velmi zásadní. Koncentrace, která je nutná na každém ostrém kilometru, tělo rychle vysiluje a když chybí kondice, je to pak znát i na časech v cíli. O to víc mě štve, že se na přípravu nemůžu na 100 % teď soustředit. Takže cvičím alespoň doma a mám upravený jídelníček.

VPV: Jaké máte civilní auto? Máte sklony ke sportovní jízdě i běžném provozu?

VŘ: Já jezdím benzinovým Golfíkem, je to sice jenom 1.6, takže žádný trhač asfaltu, ale líné to také není, zlatá střední cesta. Jinak bláznů je v běžném provoze až až, myslím si, že tam patřím k těm klidnějším řidičům. Vím, že mi nic neuteče, a adrenalin radši vyplavím jinde než po cestě do práce. :-)

BH: Octavia 1,9TDI, rok 1997, najeto 487 000 km. :-) V civilním provozu jsem naopak úplný kliďas, na závodech se vyřádím a v provozu nemám potřebu si něco dokazovat. Naopak jsem se mnohem více naučila předvídat a číst možné reakce okolních řidičů.

VPV: Dá se na to, že jezdíte rally a o autech víte mnohem více, než je u něžného pohlaví zvykem, sbalit chlap? :-)

VŘ: Zdá se, že je to výhoda, že? Avšak na závodech jsou to vesměs kamarádi a chlapi mimo závodnický svět tuto zálibu moc často nepochopí. V některých případech si dokonce myslím, že touto informací chlapa trochu „vylekám“, mužské ego na to asi není úplně připravené. Ale jako všude, i tady se najdou výjimky. :-)

BH: Asi spíš ne. Teda mě se to ještě nepodařilo… Dáte tím najevo, že o autech (což je většinou mužská parketa) víte možná i víc než oni a přece nemůžete být chytřejší než chlap, že? To přece nejde… :-)

VPV: Váš oblíbený drink, film, barva?

VŘ: Gin s tonikem a okurkou nebo dobré, sladší, bílé víno. Filmů je spousta, 60 sekund, Forrest Gump, Rychle a zběsile, Já, padouch, Madagaskar. Záleží na náladě. Barva záleží na tom, kde má být. Oblečení černé, nehty rudé a závoďák dorůžova!

BH: Drink: cola s tuzemákem/becher s tonikem, film: Sex ve městě a barva růžová přece… Teď koukám, že k Sexu ve městě se ten tuzemák moc nehodí… :-D

VPV: Díky moc, 28. 3. na vás budu myslet, ať ostré testy na RZ v Žiželicích dopadnou podle představ, a přeju, ať se v sezoně daří a závody si společně na maximum užijete!

Jukněte na stránky Báry Holické nebo na facebook Czech rally girls.