Hrubián, extrovert, soutěživec, ale i gentleman.
Hrubián, extrovert, soutěživec, ale i gentleman.
Ať už s řízením začínáte v osmnácti, ve třiceti nebo v šedesáti, každý začátek je těžký. Ať už vás motivuje pocit nezávislosti, nutnost vozit děti do školy nebo například spojení s civilizací po přestěhování z města do „satelitu“ či chatové osady, mám pro vás pár praktický rad.
Rozhodně doporučuji volit pro začátek malé auto. Odhad toho, kde karoserie začíná a končí, se s praxí a naježděnými kilometry bude zlepšovat, ale v začátcích, kdy nebudete mít o vnějších rozměrech auta povědomí, ale jen tušení, oceníte nejen při parkování auto spíše kompaktních rozměrů.
Ano, bylo by to jednodušší, v době, kdy je pro člověka všechno nové a každý úkon náročný… Říkáte si, že by se vám pomoc v podobě automatického řazení hodila? Ano, hodila, ale vězte, že co se v mládí (rozumějte v začátcích) nenaučíte, ve stáří (neboli po letech za volantem auta s automatem) už nenajdete. A jelikož nejsme v Americe a většina aut jezdících po našich silnicích má „šaltpáku“, je celkem nepraktické a omezující být specialistkou na automaty.
Pokud vás nějaký ten škrábanec na hliníkáči nechá klidnou, tak tuhle radu přeskočte, ale puntičkářky jako já budou při nácviku parkování k chodníku určitě klidnější, když budou mít na autě plechová kola, kterým újma prakticky nehrozí.
Dnes už má „pípáky“ každé druhé auto, takže učit se parkovat podle oka je prakticky zbytečné.
Přednost zprava si můžete přeložit jako přednost ze strany spolujezdce (moje mnemotechnická pomůcka, dokonce si myslím, že jsem ji vynalezla). Páčka blinkrů je tak chytře udělaná, že při zatáčení volantem doleva je zcela logické zmáčknout ji dolů, stejně jako při zatáčení volantem doprava nahoru. Přiznejme si, většina z nás má s rychlým určením, kde je pravá a kde levá strana, problém. Při řízení to není nepřekonatelný handicap, ale rozhodně není od věci na tom zapracovat. Tahle dovednost se pak hodí i při jízdě podle navigace. :-D
Nejlepší (auto)škola je škola života (za volantem). Proto využívejte každé příležitosti, kdy můžete řídit, ať už sama nebo třeba i s kamarádkou nebo přítelem či manželem na místě spolujezdce (i když to může být dvojnásobný nápor na nervy). Nenuťte se jezdit rychleji, než je vám příjemné, zároveň se však snažte nikoho neomezovat, to znamená například na víceproudých silnicích jezdit spíše vpravo, pokud to jde, tak nechat před vlastním parkovacím manévrem projet auta, která jsou blízko za vámi a tak dále. Bude to nejen ohleduplné, ale zároveň vám to přinese i více klidu a soustředění na řízení.
Nenechte se rozhodit, nikdy a nikým! Nenechte se odradit od řízení řečmi o tom, že ženská se nikdy řídit stejně nenaučí, kašlete na řeči o tom, že v určitém věku se už nové věci nemá cenu učit a ani se nenechte odradit počátečními nezdary. Žádný učený z nebe nespadl, a tak když na vás například někdo zatroubí, protože má pocit, že jedete příliš pomalu, uvědomte si jen, že i on někdy začínal, a kašlete na něj. Chce to zdravou dávku sebevědomí, odhodlání a chuť se učit. Je to stejné jako u mnoha jiných dovedností…
