Fotostory roadtrip Praha – Korsika s Mercedesem CLS53 AMG (1.díl)

Variant bylo několik, termín odjezdu jsme neměli pevně daný, žádný hotel rezervovaný. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit v pondělí okolo poledne a cestu si rozdělit přespáním v jednom z měst na trase. Praha-Plzeň-Mnichov-Innsbruck- Bolzano-Trento-Verono-Bologna-Livorno. Zvolili jsme tuhle trasu, jelikož jsme si už z Prahy přes netferry.com koupili trajekt z Livorna do korsické Bastie (86 Euro dva lidi a auto). Jednoduše si zadáte místo odjezdu a příjezdu, údaje o cestujících, údaje o autě, můžete si předem zakoupit jídlo (nepřišlo mi nijak výhodnější než na místě), na delší cesty si můžete zakoupit kajutu (o tom bude řeč na zpáteční cestě) či zarezervovat určitá místa na lodi. My jsme zvolili plavbu v délce 4 hodiny a 30 minut. Nejkratší cesta trvá necelé 3 hodiny, nejdelší 11 hodin, kdy se pluje přes noc. Do Bastie se dá plout z mnoha italských přístavů i přístavů Azurového pobřeží. Cesta ubíhala velmi příjemně, výhodou toho, když vyrazíte v pondělí v poledne, je, že do měst postupně přijíždíte až v době, kdy už opadá dopravní špička. Naopak je jasné, že celých 1113 km se vám v jeden den nebude chtít jet…

Další den pokračujeme směr Livorno. Máme před sebou 390 km, což je taková příjemná porce, kdy nemusíte spěchat ani brzo vstávat. Čeká nás opět cesta přes italské dálnice a nutno říct, že jen málokde je to na dálnici tak hezké a „kochací“ jako právě tu. Třeba také říci, že kdo byl zvyklý na to, že italské dálnice byly sice drahé, ale za to se na nich „neměřilo“, tak to už je minulost. Průměrně vás 100 km vyjde na nějakých 8 eur, přesnější informace najdete na autostrade.it. Jinak v případě, že zvolíte stejnou trasu jako my, tak musíte počítat ještě s rakouskou dálniční známkou (10 eur na 10 dní, budete-li tak na dovolené více než 10 dní, budete potřebovat dvě). Tu můžete koupit buď klasickou papírovou (na pumpách nebyl nikde problém) nebo elektronickou na stránkách asfinag.at. Zdánlivě skvělou možnost trochu kazí fakt, že si ji musíte registrovat minimálně 18 dní dopředu. A aby těch poplatků nebylo málo, tak to máme ještě 10 eur za přejezd Brenneru. Ceny benzinu se v průběhu cesty všude pohybovaly okolo 1,4 – 1,5 eura, ale nutno říci, že přehled mám jen o čerpacích stanicích u dálnice.

Osvěžení po cestě jsme se vydali na procházku na Piazza della Repubblica. Místo na „insta fotos“ dobré, ale očekávání, že bude náměstí plné restauračních zahrádek, bylo liché. Nakonec jsme při toulkách městem našli úžasnou restauraci Ristorante Il Molo. Velmi doporučuji. Livorno je určitě město, které stojí za návštěvu, tohle už je italské město s atmosférou, kvůli které člověk do Itálie jede. Centrum města čisté, samozřejmě letos určitě není přelidněné a lidé přátelští. Vyplatí se si tu užít aspoň odpoledne a večer před případnou další cestou. Z Livorna se trajektem pohodlně dostanete nejen na Korsiku (Bastia, Ile Rousse), ale i například na Sardinii (Olbia) nebo Sicílii (Palermo). Na pokoukání je hezký přístav pro osobní lodě, přístav pro obchodní a nákladní lodě je více na okraji města. Tam vyrazíme ráno. 

Manžel řídil, já to všechno fotila. Nájezd autem na podobný trajekt byl zážitek. Je to tedy trochu bobřík odvahy. Všechno to pod vámi vrže a skřípe, vyjíždíte několik pater jak v parkovacím domě, ale jednotlivé rampy mezi patry jsou velmi úzké a příkré, takže než se na konci „překlopíte“ do dalšího patra, koukáte prakticky do stropu. Všude vás navádějí a ukazují kam máte jet. Na samolepce na okně je napsáno a určeno, ve které sekci máme parkovat. Auta rozdělují podle velikosti (rozměry auta je nutné zadat při rezervaci) a rozložení hmotnosti na lodi. 

Jelikož je asi sedm ráno a my pochopitelně nestihli snídani na hotelu, vydáváme se do restaurace. Je to tu podobné jak v Ikee, vezmete si tác a vybíráte pohledem, na co si ukážete, to dostanete. Mají tu krásné snídaňové menu, od sladkých snídaní, vloček, croissantů až po vajíčka a slaninu. K pití fresh, čaj, káva… Stihneme se tak krásně v klidu nasnídat ještě než loď vypluje. Roušky jsou povinné ve vnitřních prostorách lodi, pokud zrovna nekonzumujete. V restauraci je každá druhá sedačka „neobsaditelná“ pro dodržování „bezpečných“ rozestupů. Jinak je vše normální a pohodové. Pokud člověk potřebuje s něčím poradit, může se obrátit na informační okénko, které je kousek od restaurace. Orientace na schodištích a v jednotlivých částech lodi se mi z počátku zdála složitá, ale člověk se rychle zorientuje.  

Mohli jste si najít místo ve stínu i na slunci, vzhledem k větru se hodila kšiltovka. Trochu jsme dospali brzký start do nového dne, trochu jsme se opalovali, povídali, dali malé pivo z lahve a tak nějak zahájili hlavní část dovolené. Mimochodem doporučuji vygooglovat si Harbor pilot či Marine pilot. I k nám jeden „naskočil“ a opravdu smekám před touto profesí. No nic, „přistáváme“ v Bastii. Po zakotvení všichni čekají v hale než se dostane řada na jejich parkovací sekci. Tu hlásí rozhlasem a také proto je dobré vědět, kde parkujete…

Kdo zná Azurové pobřeží, ten ví. Pokud jste někdy byly na Sardinii, tak ráz krajiny a silniček je na Korsice velmi podobný. Až kýčovitě krásný, stejně jako skutečně modré, azurové moře. Kvalita silnic je neuvěřitelná a stále je na co koukat. Naší první destinací je Losari. Na internetu jsem četla, že je to oblíbené letovisko francouzských a italských turistů. Mohla jsem se na to podívat na google mapách nebo jinde, ale neudělala jsem to, takže jaké to bylo překvapení, když jsme na místě zjistili, že Losari je jen pláž, snad možná nějaký stánek s občerstvením by se tu našel. Stan nemáme a dovolená bez hotelu by pro mě byla jak šampaňské bez bublin, takže pokračujeme dále. Další zastávka Algajola, tedy pokud nás cestou něco necvrnkne do nosu….