Fotostory roadtrip aneb Korsika s Mercedesem CLS53 AMG (2.díl)

Pokud nevíte, co si představit pod pojmem západní pobřeží severní části Korsiky, tak já byla ve chvíli, kdy manžel řekl, že pojedeme do téhle oblasti, také celkem zmatená 😜, jestli jedeme teda na sever nebo na západ (navigace je moje záchrana, s mapou jsem vždy bojovala – jen taková poznámka pro pamětníky). Pro mě bylo následně tohle vysvětlování a poznání velmi zábavné a nechtěla jsem tuhle „námořnickou“ logiku přijmout. Ale je to tak, že máte samozřejmě sever ostrova, jih ostrova, západ a východ. Ovšem pokud byste chtěly ostrov jako je Korsika rozdělit řekněme podélně, hledí se na nejsevernější či nejjižnější cíp pevniny. Korsika je specifická v tom, že na severu má výběžek, „čepičku“, tzv. Cap Corse, který je zdaleka nejsevernější částí ostrova. Zároveň je však hodně na východní straně. Ovšem správně je tedy všechno od tohoto výběžku na západ západním pobřežím. Amen. Takže tedy vítejte spolu s námi na západním pobřeží severu Korsiky. Modré moře, zelená příroda, hory, slunce, ráj…☀️

Ovšem ani prázdno tu zdaleka není. Korsika má výhodu, že si ji vlastně z velké části zaplní Francouzi a Italové, kteří to sem mají co by kamenem dohodil. Milá Slovenka, kterou jsme potkali a která zde už po několik sezon pracuje v plážové restauraci, nám vyprávěla, že letošní sezona na Korsice vůbec není špatná, naopak nad očekávání plno a vzhledem k tomu, že restaurace „nápor“ neočekávaly, raději vzaly méně personálu, tak se všichni na place musí opravdu otáčet. To mi připomnělo otázku jazykové bariéry. Menu v restauracích vesměs jen ve francouzštině, občas se můžete s použitím QR kódu podívat na anglickou verzi s pomocí svého telefonu. Ale i to bylo v průběhu naší dovolené celkem vzácné. Polovina místních se s vámi snaží domluvit anglicky, hůře či lépe. Druhá polovina nechce a mluví na vás francouzsky, i když vidí, že slova nepadají na úrodnou půdu. Maximálně mluví pomaleji, to asi abyste lépe porozuměli. 😂 Ale co, s google překladačem se dá také leccos konzultovat, takže francouzština samozřejmě výhodou, ale zvládnete to určitě bez problému, i když umíte jen „bonne journée“ jako já. 😉

Plážový den tak trochu jinak. Sbalit tašku, šup s ní do kufru a vyrážíme. První jsme si vybrali Plage de l’Ostriconi. Je asi 20 minut jízdy od Monticella. 4,5 kilometru vzdálená je už zmiňovaná pláž Losari. Tam najdete i bistro s občerstvením. Tady je jen stánek na kolech v místě, kde končí silnice a začíná pěší stezka pro kamzíky. Vyhrazené místo pro parkování (asfalt nečekejte) je ještě blíže hlavní silnici, takže cesta na pláž zabere dobrých 15 minut a chce to trochu orientační smysl. Jinak dojdete do kempu opodál. Mimochodem, kempy jsou tu opravdu na každém rohu a tento typ dovolené zdá se tu velmi oblíbený. Pláž je opravdu nádherná, lidí je tu velmi málo, písek úplně bílý a voda modrá až přechází zrak. Zátoka nabízí skvělé příležitosti pro šnorchlování, relax si užijete jen s patřičně vybaveny slunečníkem a příruční ledničkou. To nebyl náš případ, každopádně tohle bylo pro mě jedno ze dvou nejhezčích koupání dovolené!

Krásu přírodních pláží na Korsice prostě nedostanete zadarmo. Vždy je třeba podniknout malou misi, jezdit, hledat, chodit. Co se toho ježdění týče, tak v případě, že milujete řízení po klikatých horských silničkách, máte auto, které kvituje svižné tempo, a spolujezdce, který má silný žaludek či dostatek Kinedrilu, užijete si přejezdy tak, že budou tou nejlepší částí výletu. Video o způsobu našeho přemisťování se z bodu A do bodu B jsem vám už dávala do předchozího postu a zkouknout jej můžete zde. Jde o silničky, kde se jezdí a jezdila i Tour de Corse, neboli Rally Korsika! Náš Mercedes CLS53 AMG není sice svou velikostí zdánlivě ideálním náčiním, ale pokud to za volantem umíte, nezaleknete se občas proklatě se zužující silnice, tak pro vaši zábavu, díky nastavitelnému a perfektně naladěnému AMG podvozku, udělá maximum. Je neuvěřitelné, jak dokáže být tak velké auto hbité a obratné. 455 koní, z 0 na 100 km/h za 4,5 sekundy a drtivé pružné zrychlení. Jen standardní ocelové brzdy „Tour de Corse“ úplně nerozdýchaly. 🔥🙉

Calvi je nazýváno hlavním kulturním městem Korsiky. V létě se zde koná mnoho hudebních festivalů i uměleckých exhibicí. Náš půldenní výlet byl spíše o přístavu, procházce a nasávání atmosféry. Středomořských měst se asi nikdy nepřebažím. Kromě některých restaurací v přístavu, které poměrem ceny a kvality připomínají Karlovy Vary, je tu vše v naprostém pořádku. Úzké uličky, krásné barevné obchůdky… Asi stárnu, ale úžasně mě fascinovaly hlavně obchody s ovocem, zeleninou a kořením. Tu vůni a čerstvost cítíte na dálku. A ze všeho toho bytí tady a teď ztrácíte pojem o čase i prostoru. Ovšem čas je dobré po očku sledovat, jelikož vězte, že restaurace na Korsice hromadně zavírají ve dvě či ve tři odpoledne, pak vám minimálně do půl osmé nedají ani olivu. Tím myslím klasické restaurace, otevřená jsou pak bistra, kavárny a vinárny. Ale je dobré vědět, že když nestihnete korsický obědový slot, tak nemůžete k obědu čekat žádnou velkou gastronomii.

I v hotelu La Florentine jsme dostali stejnou cenu jakou nabízel „bukingu“. Za noc nějakých 150 Euro, což není na Korsice nic neobvyklého, ubytování je tu prostě drahé. Kromě snídaně a záchodů také dočasně zrušili obědy a večeře. Víno vám nalijí v jakoukoli dobu, to je hlavní, ale naplnit žaludek musíme jinde. Přes oběd jsme většinou na výletě nebo degustujeme speciality z nedalekého bistra či obchodu, který má od vynikající zeleniny a ovoce snad vše, co pro takový rychlý dovolenkový oběd potřebujete. Večeře je ale obřad, a tak si v podvečer dáváme procházku do centra. Do oblasti přístavu je to 3 km, tři tam, tři zpět, tam za světla, zpět za tmy. Z počátku mě to trochu děsí, ach ta řidičská pohodlnost. Podpatky z večerních outfitů vyřazuju… A nakonec je to moc příjemný rituál, který si úžasně užíváme každý den. Mimochodem, víte v kolik hodin se tak průměrně začíná na Korsice večeřet? Okolo deváté večer. Já jsem teda „sova“ jak vyšitá a ráno je u mě v 11AM, ale tohle překvapilo i mě.

Shodli jsme se, že dobrou volbou bylo i západní pobřeží Cap Corse a Saint-Florent. To východní z našeho pohledu takové kouzlo nemělo, ale nutno říci, že na Korsice se člověk rychle zmlsá a to, co by jindy stavěl na piedestal, najednou bere jako průměrné. Snad jen chaluhy by vám tu mohly vadit, těch se v této oblasti z moře vyplavuje hodně a například i na pláži u hotelu to berou hodně přírodně a neuklízejí je. Takže oblázková pláž (ano, i tady je pláž plná krásných oblázků stejně jako například Plage de Nonza, jen jsou tady různobarevné) je v některých místech pokryta vrstvou vyplavených, suchých chaluh. Do těch zapíchali lehátka a slunečníky a je to. Kdo by však koukal na lehátka, když přímo před hotelem máme dřevěné molo, na kterém se leží a relaxuje úplně nejlépe. Dokonalá vodní postel. ☀️ Zároveň je tu dostatečná hloubka na skákání do vody, kufry 🧳 i šipky ⤵️, co je libo. Jen to šokové ochlazení je pro mě, která obvykle postupuje do vody rychlostí 1 krok/min velký výstup z komfortní zóny. 😁

V Asii jsem zvyklá na překvapení. Výlet, i ten organizovaný, může být pěkně „živočišný“, výživný a dobrodružný. Žádné prošlapané cestičky, často žádné cestičky, jeskyně kam vodí turisty by v Evropě byly nepřístupné. Má to své kouzlo v tom, že nikdy nevíte, kam vás to zavede, a kdo by neměl rád překvapení. I když občas z toho vánoce nemáte. Konec thajského okénka. V Evropě však čekáte/čekám „atrakce pro turisty“. Takové očekávání jsem měla i z výletu na čtyřkolkách na nejvyhlášenější přírodní pláže severní Korsiky. Tam, kam jsme zjistili před pár dny, že cesta Mercedesem CLS53 AMG nevede. 😉 Hodinu cesty v terénu jsem si představovala jako hodinu cesty po jakési polní cestě. Neee přes hory, přes doly. Manžel je naštěstí srostlý nejen se závodními auty a monoposty, ale i čtyřkolkami. A tak jsme byli nejrychlejší na trase. 🏎 Můj žaludek to neuměl správně ocenit, dodržením pitného režimu se však srovnal. 🍺 Vítejte na Plage du Lotu. Kýč, co?!!

Zpátky v civilizaci. Zpátky v Saint-Florent. Pro úplnost zmíním, že čtyřkolky jsme si zapůjčili přímo v Saint-Florent, najít půjčovnu nebyl problém, ale když jsme se na zápůjčku ptali poprvé, nepochodili jsme, jelikož byl den, kdy foukal silný vítr a v takové dny jsou pláže uzavřené kvůli riziku vzniku požáru. Určitě doporučujeme zápůjčku na celý den (my jsme platili 150 Euro), půlden vyjde asi na 110 Euro a věřte, že za půl dne toho mnoho nestihnete nebo budete stále na cestě a ve spěchu. 

A pospíchání je nešvar, který na dovolené nechceš. Užívat si luxusu nekoukat na hodinky je něco, co neomrzí. Stejně tak jako nás neomrzely večeře v restauracích poblíž přístavu s výhledem na jachty a lá „Vlk z Wall street“. Malá procházka přístavem na vytrávení a vystřízlivění otevírá pohledy i na mnohé další lodní skvosty, plachetnice, motorové čluny i rybářské lodě. Nevím, jestli je to jen naše obsese nebo se tenhle magnetismus k lodím a přístavům objevuje u suchozemců plošně. Jak to máte vy?

…a velký zavazadlový prostor je taktéž k nezaplacení. Pro blogerku, které žádný kufr není dost velký, i pro milovníky vína, kteří se dostanou do ráje. V oblasti Haute-Corse, horní Korsiky nebo-li severní Korsiky jsou nejvyhlášenější vinařské oblasti v regionech Calvi a Cap Corse. Celkem je na Korsice devět oblastí AOC (Appellation d’Origine Contrôlée), tři z nich jsou právě zde. Víno z Calvi samozřejmě neuniklo našim mlsným jazykům a obecně jsme si tu naprosto zamilovali místní růžové. Pokud máte rádi suché víno, tak růžové jedině z Francie/Korsiky. Na návštěvu jsme se vydali do oblastí Patrimonio et Coteaur du Cap-Corso a Cap-Corse et Muscat du Cap-Corse. Zde jsou specialisté na Muškát a věřte, že není Muškát jako Muškát, a pokud jste tuhle odrůdu odepsaly kvůli Muškátu moravskému, tak je čas přepsat program. Domů s námi jelo několik krabic bílého a růžového z Domaine Orenga de Gaffory (Patrimonio) a červené z Domaine de Catarelli (oblast Muscat du Cap-Corse). První je větší vinařství, druhé opravdu rodinné, rukou psaný ceník a nefalšovaná pohostinnost. 

Na cestu zpět jsme zvolili noční trajekt. A jelikož jsme se chtěli před cestou do Prahy dobře vyspat, vzali jsme si kajutu a vybrali nejdelší plavbu jakou vůbec bylo možné. Plujeme do italské Savony a cesta potrvá 11 hodin. Tentokrát nás čekalo skoro dvouhodinové čekání ve frontě v přístavu. Pozdní příjezd trajektu zvládli Korsičani dohnat bleskovým naloděním aut i pasažérů. To znamenalo trochu stresující parkování v útrobách lodi a asi pouhých 10 sekund na to vzít si z auta vše potřebné. Naštěstí jsme byli připraveni a měli vše hezky sbalené a po ruce. Ještě před nájezdem na loď jsme dostali nálepku s čárovým kódem a nezbytnými informacemi k ubytování. Stačí vám totiž znát číslo kajuty. Pak už se jen orientujete podle ukazatelů na lodi, najdete si kajutu podle čísla, ve dveřích máte kartu, která slouží jako klíč, tou si otevřete a necháte si ji u sebe. Při opouštění lodi ji opět necháte ve dveřích. Jednoduché a funkční. Kajuty jsou čisté i relativně prostorné, tedy pro dva, což byl náš případ. Plavba nás stála 287 Euro včetně kajuty s koupelnou, večeře a snídaně a kupovali jsme přes directferries.com.