Do města, za město, na asfalt i polní cestu. Univerzální auto!
Do města, za město, na asfalt i polní cestu. Univerzální auto!
Barcelona je město, které jsem díky své práci navštívila mnohokrát, a přitom stále nevím, co si o něm mám myslet. Na jednu stranu mi přijde krásné, na druhou stranu pro mě nemá ten správný esprit jižanských měst. Tentokrát jsem se do Barcelony vydávala v době nepokojů a sporů. Nepokojné však bylo jen počasí, jinak byla z mého pohledu nálada ve městě přátelská a lidé velmi milí (až na jednoho pána, kterého jsme trochu pobouřily při focení, ale o tom až později).
O Barceloně se teď mluví více než jindy. Takže asi úvodní edukativní okénko Fotostory zkrátím. Jen pro pořádek, Barcelona je hlavní město Katalánska a druhé největší město Španělska. Žijí zde 3 miliony obyvatel, kteří si zde mohou užívat nejen Středozemního moře, ale i skutečnosti, že Barcelona je důležité průmyslové centrum, město univerzit a významných kulturních památek. Navíc je blízko Francii, a autem je tak lépe dostupná než Madrid. Pokud se to tedy o destinaci vzdálené od Prahy více než 1700 km a 16 hodin jízdy dá říci. Každopádně sem z Prahy létají pravidelné linky nebo můžete letět s přestupem ve Frankfurtu. My jsme si cestou na testování Hyundaie Kona vyzkoušeli obě možnosti.
Budíček v 3:50. Když musíte být v 5:00 na letišti, abyste stihly let do Frankfurtu v 6:05, musíte si přivstat. Co vám budu povídat, žádná hitparáda a zívala jsem tak, že bych spolkla i Boeing, ale do Barcelony na testy nové autokabelky jsem se těšila a to mě drželo při životě.
Po sedmé hodině, tedy v době, kdy mívám obvykle ještě půlnoc, už jsem byla ve Frankfurtu. Odměnou mi byl „noční“ pohled na třetí největší evropské letiště. Ročně tu odbaví asi 65 milionů cestujících. Evropské prvenství drží londýnské Heathrow, druhé je letiště Charles de Gaulle v Paříži.
A to je tak, když se člověk těší na jih, aby si ještě trochu koncem října vyhřál kosti. Ještě začátkem týdne to podle předpovědi vypadalo na více než 20 stupňů a slunečno, bohužel nakonec bylo v den našeho příletu deštivo a o poznání chladněji. Ještěže jsem byla, co se oblečení týče, vybavená.
Hyundai Kona miluje barvy. Nejčastěji ho v reklamních materiálech uvidíme v nové limetkové (poznámka pro mužské čtenáře – to je žlutozelená). Na sluníčku by ty barvy vynikaly lépe, ale počasí si nevyberete. My si však můžeme vybrat verzi, a tak bereme 1.0 T-GDi s manuálem a pohonem předních kol a vyrážíme na testovací trasu. Více si o novém Hyundaii Kona můžete přečíst v postu s jízdními dojmy zde.
Testovací trasy byly krásné, hlavně ta, co nás zavedla daleko za město, kde jsme si mohly užít horských silniček. Stejně jako na prezentaci Škody Karoq, i tentokrát jsem testovala v dámské posádce se Sabinou Kvášovou – ženavautě.cz. A přiznám se, že holky jednou trochu zabloudily. Stálo nás to 6 euro, jelikož jsme si část cesty omylem střihly po dálnici. Ve Španělsku nemají dálniční známky, ale mýtné brány a nejsou úplně z levného kraje.
Za těch 6 euro jsme však získaly prvenství v příjezdu na oběd. A to taky má svou hodnotu. :-) Dlouho jsem nejedla tak výborné guacamole, byla i výborná paella s houbami a všechno jsem si to okořenila habaněro papričkami a zázvorovou limonádou. Mimochodem, máte-li rády oříšky, konkrétně mandle, tak vězte, že ty španělské jsou nejlepší. Jsou to takové ty dvakrát větší než jaké běžně známe.
Na testování jsme si vybraly Konu v již zmiňované speciální limetkové barvě, doufaly jsme totiž, že se počasí umoudří a budeme moci odpoledne fotit. Bohužel se tak nestalo, a tak jsme naši „limetku“ nakonec v podvečer zaparkovaly před barcelonským Hiltonem a jediné fotky, které jsme měly, byly ty v iPhonu. Je skvělé, když je prezentace, tisková konference a večeře někde mimo hotel, ráda vždy poznám co nejvíce nových míst, tentokrát jsem ale byla ráda za večerní program v prostorách hotelu.
Druhý den a druhý pokus. S fotografem jsme se domluvili na 8:00 (další den brzkého vstávání, ale co bych pro to, abych pro vás měla nejlepší podklady pro nové posty na „Kabelkách“ neudělala). :-) Vybrali jsme krásné místo na promenádě podél pláže. Místní sem chodí běhat či jezdit na kole a jednoho staršího pána jsme vjezdem na promenádu naštvali tak, že na nás chtěl volat policii. Ale nakonec jsme ho přemluvili, že jsme to udělali jen pro vyšší zájem uměleckého focení. :-)
Mraky se po obloze stále proháněly, ale bylo vidět, že dnes už sluníčko vysvitne. Vzhledem k tomu, že po dvanácté hodině jsme měli být na letišti a ve frontě na fotografa nás bylo pět, bylo třeba využít času na maximum a na focení Autfitu tentokrát prostor nebyl. Fotky si každopádně můžete prohlédnout tady v galerii nebo v již zmiňovaném postu s jízdními dojmy a postu Dámská jízda s Hyundai Kona.
Dámská jízda to skutečně byla! Hyundai Kona totiž cílí na ženy a tohle testování tak bylo, co se české výpravy týče, výhradně holčičí záležitostí. Kromě Sabiny tu byla ještě Pavlína z časopisu Týden, Šárka z Glancu a blogerka Bára. Bylo to poprvé, co jsem testovala automobilovou novinku v ryze dámské společnosti, a ačkoli si s kolegy skvěle rozumím a za kamarády mám více mužů než žen, bylo to s holkama super a moc jsme si to užily.
Cestou zpět jsme letěli přímou linkou Barcelona – Praha s ČSA. Tahle linka létá každý den, jednosměrná letenka stojí okolo 2000 Kč. Od té doby, co ČSA ovládl Travel Servise, nedostanete na palubě zdarma ani vodu, což v mých očích trochu dehonestuje výjimečnost letecké dopravy. Nebo aspoň já vždy měla leteckou dopravu za něco prémiového. Ale to je holt určitá daň za cenově dostupnější letenky. Lety mezi Barcelonou a Prahou jsou pravidelně plné. Až na řadu 19…
Smůla na počasí, štěstí na místo v letadle. Cestou zpět jsem měla celou „trojku“ pro sebe a kabelku. Dobrou. :-) Mě ta změna tlaku a hučení za letu vždy spolehlivě uspí.
