Ford Mustang goes to Europe

Přistěhoval se, přizpůsobil se…

Nový Mustang je v mnohém jiný než jeho předchůdci (zajímavosti z historie Mustangu najdete zde). Tím, že se oficiálně vydal dobývat starý kontinent, musel se trochu přizpůsobit evropským automobilovým dobrým mravům. Potřeboval manuální převodovku, za kterou by se nemusel stydět. A tak dostal šestikvalt z Fordu Transit (nesmějte se, řadí vážně dobře a vydrží i hrubší zacházení). Potřeboval se konečně zbavit tuhé zadní nápravy (to je zjednodušeně řečeno trubka spojující a nesoucí zadní kola), a tak mu bylo do vínku dáno moderní víceprvkové zavěšení zadních kol. Taky to chtělo trochu doladit interiér, použité materiály, kvalitu zpracování, design palubní desky a přidat různé elektronické pomocníky a jízdní asistenty. Co naopak muselo zůstat, je silný osmiválec pod kapotou, možnost volby automatu (ten zase pochází z amerických pick-upů) a muskulaturní vzhled.

Jen pohled (ne)stačí

Co se designu týče, nemám slov. Mustang je jedním slovem nádherný a věřte, že na fotkách to není nic, v reálu vás doslova uchvátí. Nízká linie střechy, široký postoj, žraločí příď, pronikavý pohled předních světel, výrazně tvarované boky a baculatý, ale přesto pevný zadek s výraznou trojicí 3D LED pásků zadních světel. Mňau!
Nabízí se v deseti barvách a tři z nich jsou červené. 21 % majitelů současných Mustangů totiž sahalo právě po červené a já se tomu vůbec nedivím!

Hyjé!

Novinářské představení nového Mustangu Ford uspořádal ve velkém stylu. Na letišti u Mnichova Hradiště, kde to v ten den vypadalo jak v Disneylandu milovníků rychlých kol. Mohli jsme si vyzkoušet sprint na 1000 m a porovnávat se v maximální dosažené rychlosti (mně se povedlo 233 km/h), mohli jsme si s kabriolety vyrazit na výlet po silničkách Českého ráje nebo se projet s některým z Mustangů předchozích generací.

Řízené smýkání Mustangem

Nejlepší atrakcí však byla možnost svezení po vytýčené driftovací trati (co je to drift nám už vysvětlila Míša Sacherová, zde a zde). A to buď na místě spolujezdce, kdy za volantem seděl jezdec mistrovství světla v rallye Martin Prokop, nebo jsme mohli usednout za volant a zkusit si „řízeně smýkat Mustangem“ sami. Martin byl odvážný a usedal vedle nás, aby nám uštědřil pár dobrých rad. Martina Prokopa jsem poprvé poznala, když jsem s ním dělala rozhovor ještě do časopisu Auto7, nedávno jsem pak měla opět tu čest na představení Fordu Focus ST. Když jsem vedle něj usedla do Mustangu, zeptal se, zda se mi v praxi hodily jeho rady z ježdění s Focusem a jestli se jich držím (pamatoval si mě, hmmm). :-) Nemusela jsem lhát, když jsem bez přemýšlení odpověděla, že ano. Byla bych hloupá, abych si cenné rady od zkušeného automobilového závodníka nevzala k srdci. Tentokrát jsem prošla rychlokurzem driftování. Díky propracovanému podvozku už zadek Mustangu ani s osmiválcem pod kapotou nedostanete do smyku tak snadno (což je pro běžné ježdění určitě lepší a bezpečnější). Chce to razantní brzdění a podřazení před zatáčkou a necitlivou, a přitom zároveň velmi citlivou a precizní práci s plynovým pedálem a rychlé ruce na volantu. Při prvních pokusech jsem nebyla dostatečně razantní, a tak jsem Mustanga dostala spíše do smyku přední než zadní nápravy, při dalších pokusech jsem se z přemotivovanosti zase samozřejmě nevyhnula piruetám neboli smyku neřízenému. Ale pod Martinovým vedením se mi nakonec povedlo i pár už trochu fotogenických driftů. :-)

Perličky a elektronické berličky

Ford Mustang je k dostání s přeplňovaným čtyřválcem 2.3 Ecoboost nebo s americkou klasikou v podobě pětilitrového osmiválce a ve variantách Fastback (kupé) a Convertible (kabriolet). Pokud sportovní auto berete spíše jako designérský kousek a osobnostní doplněk, bude ideální volbou kabriolet 2.3 Ecoboost, v ostatních případech bych doporučila objednat Fastback 5.0 V8. Rozdíl v ceně totiž není nijak propastný (viz níže) a celkově jsou ceny Mustangů v porovnání s konkurencí velmi příjemné.
Mustang nabízí výběr z různých jízdních režimů, od těch vhodných pro komfortní cestování až po ten určený výhradně pro jízdu na závodním okruhu. Zajímavostí je „launch control“ neboli systém řízeného rychlého a efektivního rozjezdu a „line lock“ neboli systém pomalého, ale efektního rozjezdu. Tahle elektronická berlička totiž umí zabrzdit přední kola, abyste mohli „hamtnout“ na plyn a pálit zadní pneumatiky za doprovodu žádoucích kouřových efektů (tradiční americký burnout). Tuhle funkci jsme měli při prezentaci jako jedinou zakázánu zkoušet, jedna zadní guma na Mustanga totiž stojí asi 11 tisíc, no tak chápeme, chápete, že…?

Celkový dojem?

Nový Mustang je mix těch správných ingrediencí, které jsou k „uvaření“ dobrého sporťáku potřeba.

Krásný zvuk osmiválce, jehož poslech je zážitek, a přitom „neřve“ tak, aby vás po sto kilometrech bolela hlava. Řízení, řazení ani pedály nevyžadují sílu železného Zekona, ale přitom je vše dostatečně tuhé a přesné. Podvozek je čitelný, což ale rozhodně neznamená nezábavný. Jízdní vlastnosti jsou skutečně velmi silnou stránkou auta, které zároveň dokáže být dostatečně komfortní na to, abyste s ním mohly jezdit každý den do práce. V interiéru najdete skvělá sedadla (a to ani nemluvím o příplatkových sedačkách Recaro), kvalitní materiály, docela pěkně vypadající palubní desku a i zpracování se zdá být na výši. Vše je robustní, ale přitom nikoli humpolácké. Vzhled je okázalý, sebevědomý i americky svalnatý, ale přitom vkusný a moderní. A jako bonus nemá (mnou nenáviděný) systém stop-start!

Těžko za milion seženete sportovní autokabelku, kterou by vám okolí více závidělo! :-)