LED technologie adaptivních světlometů a asistent dálkových světel dělá, zcela bez legrace, z noci den!
LED technologie adaptivních světlometů a asistent dálkových světel dělá, zcela bez legrace, z noci den!
Vyzpovídala jsem českou Julii Roberts (to ten úsměv…:-), Lucii Borhyovou. Neptala jsem se na novou lásku (leda na ty automobilové), zajímala mě „autokabelkovská“ témata, řízení, auta snů, oblíbené kabelky a mnohé další, však to znáte…
Lucku asi netřeba nijak představovat. S nejznámější českou televizní moderátorkou jsem měla tu čest se seznámit na prezentaci nové Škody Kodiaq. A ano, neodolala jsem pokušení udělat si s ní fotku a dát ji na instagram. :-) Každopádně vám musím říct, že Lucka je naprosto úžasně obyčejně neobyčejná, milá a vstřícná, v jejím okolí je vždy dobrá nálada a nezkazí žádnou srandu. Takhle si představuju skutečnou hvězdu! Ale teď už hurá na malý křížový výslech. :-)
VPV: Co se ti vybaví, když se řekne „řízení“? Radost, či nutnost?
LB: Dnes asi obojí. Řidičák jsem si udělala hned v osmnácti, řídím moc ráda, řídím často a auto je pro mě i jakási životní nutnost. Občas si připadám jako taxikářka, věřím, že spousta maminek a tatínků bude vědět, o čem mluvím. Do práce, z práce, s dětmi do školy, ze školy, na kroužky, na nákup… Denně strávím v autě spoustu času.
VPV: Jaká jsi řidička? Učitelka, závodnice, nervózní nebo pohodářka?
LB: Řekla bych, že jsem zodpovědný a ohleduplný řidič. Hlavně od té doby, co mám děti, jezdím opatrně a bezpečně. Cestu si vždy snažíme užít, ať už jedeme jen do školy nebo stovky kilometrů. Oblíbená hudba a dobrá nálada nesmí chybět. Takže bych určitě řekla, že jsem pohodářka. Jediné, co upřímně nesnáším, jsou dopravní zácpy, tedy hlavně ty úplně zbytečné, které způsobí zmatkující řidiči, špatně odstavená auta nebo třeba řidiči, kteří skoro zastaví, aby si prohlédli nehodu, která se stala v protisměru.
VPV: Na dovolenou raději autem, nebo letadlem?
LB: Popravdě nelítám moc ráda, raději mám svůj osud ve vlastních rukou. :-) Ale hlavně jsem ráda pánem svého času, a tak bych nejraději všude jezdila autem. V první řadě ale záleží na destinaci. Do míst, kam se letí méně než dvě hodiny, je pro mě auto jasnou volbou, za exotikou a do vzdálených destinací samozřejmě letecky.
VPV: Otázka, zda raději za volant, či na místo spolujezdce, je tedy asi zbytečná?
LB: Ráda řídím i na dlouhých cestách, ale hlavně jsem ráda, když se jede mým autem. Auto je totiž takový můj druhý domov a mám tam vše, co potřebuji nebo bych potřebovat mohla. Kapesníky, mokré ubrousky, žvýkačky, bonbony, lízátka, sluneční brýle, lesk na rty, svačinky pro děti, nabíječku, lžičku, vodu, no prostě všechno možné. A když jedu s někým jeho autem, tak mi tato moje výbavička často chybí.
VPV: Jedeš se někdy projet jen tak, bez cíle, vyčistit si hlavu, urovnat myšlenky?
LB: Dnes už ne, když už v autě skoro bydlím. :-) Ale když jsem si před lety pořídila kabriolet, Peugeot 206 CC, takovej modrej sladkej bonbon to byl, užívala jsem si výlety s větrem ve vlasech a kochala se krajinou.
VPV: Vztah „ty a tvoje auto“? Auto je pro tebe něco jako lednička, nebo člen rodiny?
LB: Určitě člen rodiny, svoje auta jsem vždy měla ráda, vybírala jsem si je, aby se mi líbila, dobře se mi řídila a byla komfortní.
VPV: Jaký typ aut máš ráda?
LB: Dnes určitě preferuju SUV a větší auta. Pro pocit bezpečí, z důvodu praktičnosti, potřebuju dostatek úložných prostor a velký kufr. Také mám ráda čtyřkolky, s dětmi rádi jezdíme na hory a konec konců i do všedního zimního dne přinese čtyřkolka větší pocit jistoty, že člověk dojede, kam potřebuje.
VPV: Operační sál, či punk? :-) Jak to vypadá v interiéru tvého auta?
LB: Doma jsem puntíčkářka, vše musí mít své místo, vše musí být uklizené a perfektně čisté. Ale v autě to neřeším a dávám volnost dětem i sobě, hlavní je, aby byla na palubě pohoda a dobrá nálada. Ono s dětmi to ani dost dobře řešit nejde, hlavně teď v zimě. Nemůžu a ani nechci dětem v autě zakazovat jíst nebo pít, botičky obtisklé na zadní straně opěradla předních sedadel bych musela utírat desetkrát denně. Já v autě žiju, jak jsem říkala, mám tam vše, co potřebuji, a mám ráda, když mám věci po ruce, ale uklizeno v autě obvykle nemám. Jednou za čas mu vždy dopřeju ruční mytí a to se pak těším z toho, jak se vše blýská.
VPV: Dokázala bys vyjmenovat auta, která jsi měla?
LB: Moje první auto byl maličký Renault Twingo, pak jsem si udělala radost s Peugeotem 206 CC. Později jsem jezdila s BMW X3, BMW X5, Audi A4 a pak zas BMW X3… V posledních letech jsem věrná SUV a musím říct, že nejvíce ze všech mých aut mi vyhovovalo BMW X3.
VPV: Souhlasila bys s tvrzením, že auto by mělo s člověkem a jeho osobností nějakým způsobem ladit? Stejně jako třeba oblečení… Romantička si asi nekoupí červené minišaty ani pick-up :-)
LB: Určitě mělo. Stejně jako oblečení, tak i bydlení a auto o člověku něco vypovídá. Je to součást života, každý máme nějaký styl a je ideální mít auto, které člověku „srdcově“ sedí, auto, do kterého se člověk zamiluje. A to člověk nejlépe zjistí, když si auto vyzkouší. Několikrát se mi stalo, že mi auto, které se mi původně líbilo, nesedlo. A naopak se mi zalíbilo to, u kterého jsem to nečekala. Pravda je, že často není jednoduché nebo možné sladit srdcové auto s aktuálními potřebami a praktickou stránkou. Ale třeba o ceně to být vůbec nemusí, například když se někomu líbí SUV, tak může vybírat v různých cenových hladinách.
VPV: A souhlasila bys tvrzením, že správný chlap má rád auta?
LB: Asi ano, to, že muži mají rádi auta, vidím i na synovi, mají to prostě v sobě od narození. Ale nic se nemá přehánět a pokud by mě muž nutil se do jeho auta zouvat, tak už by to bylo moc :-)
VPV: Jak se změnily tvoje nároky na auto poté, co jsi se stala maminkou?
LB: Bezpečnost se stala jasnou prioritou. Pak určitě řeším prostornost, praktičnost a dostatek odkládacích prostor a hlavně držáků na pití. :-)
VPV: Jaká barva auta je tvoje nejoblíbenější?
LB: Mám ráda zlatou a stříbrnou, teď mám auto v odstínu „cappuccino“ a ta barva vypadá opravdu výborně. Ty barvy jsou nadčasové, nikdy neomrzí a navíc jsou velmi praktické, i špinavé auto vypadá pořád k světu. Třeba černé auto bych nechtěla, na černé je vidět každé smítko.
VPV: O jakém autě či autech bys řekla, že jsou stylová? Případně jaké auto by sis přála, kdyby tvůj výběr nic neomezovalo?
LB: Zamilovala jsem si styl SUV, takže bych určitě vybírala z této třídy. Přála bych si Porsche Cayenne, je elegantní a krásné. A kdyby mě nic neomezovalo, tak bych si přála světlý interiér a čalounění v bílé kůži. U zlaté metalízy bych zůstala. Jinak se mi hrozně líbí taková ta velká americká SUV, co svou velikostí, osobností i množstvím chromu budí respekt a hlásají do světa „já jsem pan Auto“. :-) Něco jako Cadillac Escalade. Řídit bych asi nechtěla, ale na silnici mě takové auto vždy zaujme :-)
VPV: Napadá tě naopak nějaké auto, které bys nechtěla ani zadarmo?
LB: Určitě třeba pick-upa nebo dodávku. A popravdě moc nemusím ani nízké sporťáky, takže kdybych dostala nějaké žihadlo jako Ferrari nebo Lamborghini, nebyla bych s ním šťastná. Mám ráda pohodlnější auta, navíc vystoupit z takového auta v sukni a lodičkách jakkoli elegantně je prostě nemožné. :-)
VPV: Raději malé, či velké kabelky? Tvoje nejoblíbenější značka kabelek?
LB: Nemám jednu oblíbenou značku, obecně ráda vybírám kabelky z dílen italských módních domů. Stejně jako oblečení a další doplňky, jejich styl je mi blízký. U mě v šatníku bys určitě našla více velkých kabelek, ale mám i malé. Moje zkušenost je, že čím větší kabelka, tím více „věcí“ s sebou člověk nosí. Když si vezmu menší, musím věci vytřídit, a ono to nakonec úplně stačí. Od té doby, co mám děti, určitě preferuju kabelky přes rameno, ale na ty věci, co sebou nosím, a váhu kabelky si dávám pozor. A samozřejmě vždy volím typ kabelky podle příležitosti, na kterou se chystám.
VPV: Souhlasila bys se mnou, že auto je nejpraktičtější kabelka na světě?
LB: Stoprocentně, i díky tomu, že mám „autokabelku“, tak můžu nosit menší a lehčí kabelky. :-) Já vlastně celkově auto beru jako svůj druhý domov. Cítím se v něm příjemně, je to takové moje útočiště. Třeba když jedu na nějakou schůzku nebo akci a přijedu dříve, raději počkám v autě než někde v kavárně. Udělám si chvilku pohody, pustím si oblíbenou hudbu, vyřídím si telefony a zprávy a je to fajn.
